Jak to, že lidstvo ještě nevymřelo?

2
4 min. čtení
shutterstock_344447462

Média nás každou chvíli straší tím, co vše je kolem nás škodlivé. Jednou jsou nejhorším zlem uzeniny, poté glukózovo-fruktózový sirup, pak zase nasycené mastné kyseliny. Někdy si člověk téměř říká, že by vlastně neměl jíst vůbec nic, pokud chce zůstat zdravý. V tom okamžiku ale přichází nepotravinoví strašáci. Zkrátka, ať už chceme, nebo ne, dle slov (ideálně amerických) vědců žijeme ve světě, který se nás snaží soustavně zabít nebo zmutovat. Naši předci s ničím takovým zápolit nemuseli, že ne? Omyl. Když se ohlédneme zpět v čase, je téměř s podivem, že tu ještě jsme.

Pro začátek dobrá zpráva pro všechny, kdo brojí proti hormonální antikoncepci. Existuje stoprocentně přírodní antikoncepce, částečně spermicidní a částečně bariérová, o které odborníci říkají, že nejspíš mohla mít poměrně slušnou účinnost. Pochází ještě ze starověkého Egypta, vyhlášeného pokročilou lékařskou vědou. Nikdo se však moc nehrne do toho ji vyzkoušet, protože jen málokterá dnešní žena by si dobrovolně zavedla do inkriminovaných partií krokodýlí trus. Účinnost nehodlám komentovat, ale rozhodně pochybuji o hygieničnosti této metody. Náhle se vtip o tom, že nejlepší antikoncepcí je aspirin držený pevně mezi koleny, zdá jako docela dobrý nápad.

Dále například ve starém Římě měli takové přebytky olova ze zpracování stříbra, že olověné vodovodní trubky, nebo dokonce nádobí byly na denním pořádku. Sice se podle výpočtů do vody a potravin uvolňovalo jen nepatrné množství kovu, ale přicházet s ním do styku každý den také není úplně dobré. Mnozí se též podivují obrazům smrtelně bledých šlechtičen z alžbětinské Anglie. Odpověď je stejná – tehdejší líčidlo obsahovalo olovo. V minulosti zkrátka ještě neexistovala směrnice RoHS o nebezpečných materiálech. Tehdejší šminky by dnes posloužily spíš v elektrotechnice a v průvodní dokumentaci by byl postup první pomocí při styku s pokožkou.

Olovo není jediným jedovatým kovem, máme tu třeba také rtuť. O té je známo, že byla například součástí údajných elixírů nesmrtelnosti od čínských alchymistů. Trochu drsnějším a méně známým faktem je, že se také používala pro zmírňování symptomů syfilidy. Jak? Zavedením pomocí speciální stříkačky do močové trubice. Najednou se jeví pozdější metoda léčby, spočívající v úmyslném nakažení nemocného malárií (horečka nejprve spálila virus, načež lékař vyléčil banální malárii), jako poměrně lákavá. Pilulkami s obsahem rtuti se mezi 17. a 19. stoletím běžně léčily také tuberkulóza, bolesti zubů nebo zácpa. Abraham Lincoln si jimi léčil deprese (označované tehdy za melancholii). Dobové záznamy však uvádí, že se po jejich požití choval jako blázen.

Když už je řeč o lékařské péči, co takový heroin? Ne, nejde o odvykací metody, ale fakt, jako co lidé tuto drogu dříve prezentovali. Že byl prohlašován za méně návykovou alternativu k morfinu (na který se stejně mění v játrech), se zdá pochopitelné. Horší je fakt, že představuje také účinný lék proti kašli a jako takový se prodával. Třešničkou na dortu budiž informace, že tento „sirup“ proti kašli byl určen dětem. Když jste v prvním rauši svého života, nemáte na kašel ani pomyšlení.

Oxid dusný většina lidí zná pod názvem rajský plyn a ví, že se dá použít jako anestetikum. Má i mnoho jiných využití, například jako hnací plyn do šlehaček ve spreji nebo okysličovadlo v různých motorech. Možná se ptáte, co je na rajském plynu tak špatného. Co například fakt, že ve větších dávkách může klidně i zabít? Nebo že celé desítky let po objevení jeho účinků nikoho nenapadlo jej použít při operaci a namísto toho se jím smetánka bavila při „chechtacích večírcích“, během nichž se pár lidí doopravdy předávkovalo k smrti? Legendy praví, že k uvědomění si potenciálu plynu došlo až v momentu, kdy si během večírku někdo zlomil nohu a se smíchem nad tím mávl rukou.

Velkým strašákem moderní doby je také radioaktivita. Zopakujme si nyní látku základní školy. Která žena byla průkopnicí výzkumu radioaktivity? Marie Curie-Skłodowská. Prvek radium izolovala ze smolince, který se používal do barev. Lidé si natírali domy materiálem, z něhož se dnes vyrábí palivo do jaderných elektráren. Škoda, že tvrzení, podle nějž vypadá radioaktivita jako viditelné světlo, je jen mýtus, protože smolincovou barvou by se pak dalo parádně ušetřit za elektřinu.

Příklady by mohly klidně pokračovat. Jak vidíte, umělá sladidla, potravinářská barviva a další přísady, jimiž náš straší v televizi, nejsou zdaleka tak hrozné. Ať už se jednalo o nechutnosti, nebo rovnou jedy, lidstvo si do těla nebo alespoň kolem něj cpalo něco špatného vždycky. Jeden se musí podivovat, že jsme stále ještě nevymřeli. Nakonec limonáda s aspartamem nezní tak děsivě, že ne?

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

2 komentáře: “Jak to, že lidstvo ještě nevymřelo?”

  1. Lucy napsal:

    Tady jsou také pěkné příklady z potravinářství v 19. století: http://www.szpi.gov.cz/clanek/sizeni-potravin-za-cisare-pana.aspx Vlastně se nezměnilo nic, jen se falšuje ve větším měřítku.

  2. Petra napsal:

    Takže jsem vlastně neskutečně odolní a silní tvorové ;-D.
    Opět jsem se pobavila.