Děti a hudba: Mozart, rock, folk nebo létající prase?

4 min. čtení
hudba vhodná pro malé dítě

Náš syn je všeuměl, kterého zajímá zkrátka všechno. Na to, že mu budou teprve dva roky, je to až s podivem. Nejvíc projevuje zájem o techniku (jakmile hraje hi-fi věž divně, je jasné, že přenastavil ekvalizér), rád si kreslí (zatím tedy spíš čmáře, někdy i po zdech, nábytku…) a má rád hudbu. Jeho vlastní produkce zatím sestává jen ze zběsilého bušení do xylofonu nebo jedné konkrétní kartonové krabice mající skvělé akustické, či spíše ohlušující vlastnosti. Sám nevím, zda když se vyjadřuje k této bedně, říká „buben“ nebo jen „bum bum“.

Co se týká poslechu hudby, často vyloženě vyžaduje, aby něco hrálo. Nebude si přece stavět kostičky potichu. Umí si pustit rádio, a pokud je ve věži CD, tak i to. Někdy si dokonce i sedne a několik minut pouze poslouchá. O hudební výchově malých dětí se toho už napsalo hodně, tak nač si neříct něco o alternativním přístupu, který provozujeme u nás doma?

S poslechem hudby jsme začali opravdu brzy. Sice měl synek teprve pár centimetrů, ale zúčastnil se koncertu finské skupiny Sonata Arctica. Později, během prvního půl roku života, se mu lépe usínalo spíš při zvucích než v tichu. Bylo jedno, o jaké zvuky se jedná, takže jsem v tomto období hojně experimentoval. Například vím, že u alba Octavarium od Dream Theater usínal obvykle u písně These Walls nebo že z alba 2112 od Rush neslyšel nic kromě první stopy. Tam se není čemu divit, má dvacet minut.

Mozart jako motorovka

Nyní se nejspíš ozvou hlasy, jak je možné, že jsme mu pouštěli progresivní rock, a ne radši Mozarta. Ten přece rozvíjí myšlení a inteligenci. Škoda jen, že je to v podstatě mýtus, protože podle psychologických studií nám pomáhá s myšlením poslech čehokoliv, co máme rádi. Čtenáře, kteří zbožňují určitého spisovatele, zase stejným způsobem povzbudí jeho audiokniha. V tomto případě náš mozek nedělá rozdíl mezi Mozartem, cvrlikajícími ptáky a motorovou pilou. Vliv Mozarta na dětský mozek je dvojnásob sporný.

Krom toho, vážná hudba je sice brána jako vrchol umění, ale z hlediska hudební kompozice a muzikantského umu naše dítě poslouchalo víc než hodnotné, i když dle názoru některých lidí hlučnější věci. Například Liquid Tension Experiment je ryzí ukázka talentu. Jak se kytarista John Petrucci vyjádřil, úmyslně skládá hudbu, kterou není schopen zahrát, jen aby se mohl neustále zlepšovat. Když někdo řekne něco podobného, byl bych docela rád, kdyby byl mému dítěti vzorem.

Mor dětských písniček

Tak jako tak ale dítě musí přijít do styku i s hudbou zamýšlenou pro děti, že ano? Rozhodně ano. Jako malý si syn skutečně užíval, když jsme si k němu sedli a krom říkanek jsme mu i zpívali. Vydržel by to klidně celé hodiny, ale přece jen, dospělý mozek po nějaké době opakování Jede, jede poštovský panáček nebo Běží liška k Táboru začíná otupovat a touží po změně. Pak už jsem vymýšlel alespoň nové varianty textu jako „běží medvěd k Berounu, veze kárku melounů“.

Bohužel pro dospělého funguje dětská mysl jinak. Děti opakování milují. Když žena před časem pořídila CD Kdyby prase mělo křídla od Petra Skoumala, netušila, co tím na nás přivolala. Kolem páté odpoledne se vracím z práce a obvykle si jako první věc vyslechnu, kolikrát dneska hrálo prase. Jak jsem zmínil, synek umí hi-fi věž ovládat bez problémů. Význam tlačítka play je mu jasný a občas stiskne i ještě zákeřnější repeat, takže létající prase pak máme ve smyčce. Než potomkovi oznámíme, že se jde spát, obvykle si ho poslechnu s rodinou ještě dvakrát.

Záchrana v podobě folku

Naštěstí moje matka objevila, že se jejímu vnoučeti líbí i folk, protože mu o prázdninách pouštěla pardubickou kapelu Marien. (K té mám sám vztah poměrně vřelý, nejen proto, že jejich velmi vtipnou píseň Kluk z Pardubic – odkud pocházím – mi nechal kamarád zahrát v rádiu, když jsem se ženil.) Díky tomu není zrovna problém synka přemluvit, že bychom si mohli pro změnu pustit třeba Jethro Tull kombinující progresivní rock a folk. Většinu věcí, které slýchal při usínání jako malý, můžu pustit též, ale třeba Def Leppard mi nedávno neprošli, do věže musel už po dvou minutách Skoumal.

Jak jsem napsal na začátku, našemu dítěti brzy budou dva roky a už teď jasně ukazuje, že má poměrně vyhraněný vkus. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet dál.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email