3 zaručené tipy, jak se (ne)stát potápěčem

7 min. čtení
potápění

Pohodlně sedím v polstrované sedačce, poslouchám oblíbenou píseň Human od Rag’n’Bone Mana, usrkávám horký čaj a se zájmem si prohlížím staré fotky. Lehce erotický snímek mladé dívky soukající se do neoprenu a jejího zatím volně skotačícího poprsí dodává mé staré makovici nečekaně silný impuls. Cítím se jako po ráně elektrickým proudem – vše kolem mne září a já si zřetelně vzpomínám na každý detail ze své chorvatské cesty, na jejímž konci se ze mne a mých chrabrých druhů měli stát potápěči.

Před necelými třiceti lety jsem byl zvídavý a chtěl jsem objevovat svět. Zajímalo mne i to, co se děje pod tajemnou mořskou hladinou. Svoji touhu jsem zvěstoval stejně nepokojným souputníkům a naše dobrodružná výprava mohla začít. Cílem byla chorvatská Pula, která měla proměnit neduživé Jihočechy v dokonalé žraloky mořských vod. Sedm statečných vyrazilo jednoho slunečného dne do teplých krajin…

Tehdy jsem si ještě nestačil uvědomit, že už samotné složení našeho týmu je jedno velké dobrodružství. Na mne zbyla řízením osudu a kamarádů pozice jednoho z řidičů, moji posádku doplnil humorista Zdeněk Hofman a jeho dlouholetý kamarád – hudebník Márty. Jen co za nimi zapadly zadní dveře, kabinu auta nečekaně prostoupila vůně citronového fernetu. Zpočátku jsem si vedl alkoholovou statistiku, ale brzy jsem rezignoval. Vím jenom, že jsme jeli rychlostí „jedna flaška fernetu na 100 km“. Čím déle jsme jeli, tím více jsem svým parťákům přestával rozumět. Komunikace vázla, až se nakonec omezila pouze na „čůrááááméééé“. Vůbec jsem nečekal, že kluci budou takhle vyčůraní. Jak ale říká klasik, všechno špatné je k něčemu dobré.

Když jsme přijeli na místo, museli jsme řešit další výzvu – bylo nás o jednoho více, a proto jsme museli obsadit i jednu manželskou postel. Fernetoví bratři nezklamali, sami se vylosovali a vrávoravým krokem se dopotáceli do manželského lože. Ráno jsme jim jako výraz díků připravili snídani, velmi opatrně otevřeli dveře do jejich pokoje a oba lákali na vůni čerstvě připravené kávy. Nabídl se nám neskutečný pohled – pánové byli do sebe zaklesnuti nahoře i dole tak, jako když pletete vánočku. „Krabí objetí“, jak jsme tento neobvyklý útvar pojmenovali, nám zpříjemňovalo celý pobyt už jenom při pouhé vzpomínce.

Oba kamarády jsme i přes jejich počáteční odpor rozmotali a všech sedm statečných mohlo bez ztráty desítky (večer se pila jenom dvanáctka) zahájit svůj podvodní sen. V devět ráno byli všichni na značkách, nedočkaví, s dostatečnou dávkou nadšení. V malém, asi šest metrů hlubokém atolu jsme uskutečnili své první podvodní krůčky. Brzy jsme měli nachozeno, a proto nás druhý den čekala sladká odměna – první prohlídka chorvatského podmořského království. Plivl jsem si do brýlí, abych lépe viděl, a ponořil se pod vodu. Mé oko se bohužel z krásy podmořského světa neradovalo. Vrátil jsem se zpátky do nadmořského světa. Nevím proč, ale hned mne napadlo, že mám řídké sperma.

Se zájmem jsem pozoroval akční kolegy a všiml si svého kamaráda, grafika Honzy Lišky. Svalnatá dvoumetrová postava, ramena do vypracovaného véčka, jeho pohyby ve vodě připomínaly cvičenou kosatku. Ano, to je ten pravý! To je vůdce smečky, nositel silných loveckých genů. „Honzo, můžeš mi plivnout do brýlí?“ hlásil jsem se skromně o svůj podíl na samčích hormonech. Důkladně jsem rozmazal unikátní tekutinu po vnitřní straně brýlí a s velkým nadšením se ponořil zpátky do vody. Viděl jsem sice o trochu lépe, ale stále to nebylo ono. Všiml jsem si korálových útesů, drobných rybek i rodinky mořských ježků. Užíval si podmořského světa, i když můj zrak byl stále poněkud zakalen…

Celá skupina se po chvilce vynořila jako jeden muž, přímo vedle mne Rus s izraelským pasem. Ptal se mne, kolik kyslíku mi ještě zbylo v láhvi. Po pravdě jsem odpověděl, že už je skoro prázdná. „Ty plócho dychaješ!“ pragmatická věta mne srazila do ještě větší deprese. S velkým sebezapřením jsem se vyšplhal do našeho potápěčského tábora.

Usměvavé tváře šesti statečných okamžitě detekovaly stav mé duše. „Co se ti stalo?“ ptaly se účastně. „Mám řídké sperma a špatně dýchám,“ odpověděl jsem s upřímným povzdechem. Po chvilce uvážlivě promluvil i náčelník potápěčského zájezdu: „Nejdříve si musíš brýle odmastit saponátem! Jo a s tím dechem to nebude tak špatný, protože kolega měl o 5 litrů objemnější lahve než ty.“

Tip první: Nepodceňuj přípravu a nikdy si nezapomeň zamést před vlastním prahem

Druhý den jsem si užíval podvodní svět jako v 3D kině. Nádherný obraz i zvuk, byl jsem v sedmém nebi, vlastně moři. Večer jsem vyrazil s kolegy poznávat chorvatskou kulturu a samozřejmě zapít první podvodní úspěch. Muzikanti v našem týmu odvedli skvělý výkon. Místa v restauraci se po našem hraní zaplnila jako o silvestrovské veselici.

Rozzářené zorničky, široké úsměvy a neskutečně krásný večer v zemi, kde nikdo „nema problema“. Hudební úspěch byl tak veliký, že nás sám majitel restaurace odvezl na asi tři kilometry vzdálenou diskotéku, kde produkce pokračovala až do ranních hodin. Podařenou akci ukončil až nevraživý hlas chorvatského kohouta, a zejména pohled na hodinky, který všem nekompromisně připomněl, že za dvě hodiny jdeme na další ponor.

Tip druhý: Alkohol nepatří za volant ani pod vodu

Ráno jsem byl rád, že jsem ukončil konzumaci zákeřné rakije už před půlnocí. Příliš mi nevadilo, že důvodem byl obyčejný strach o můj bídný život. Cesta naší potápěčské skupiny k mořskému atolu už nepřipomínala sedm statečných, ale spíš sedm zbídačených. Každý jsme si vylosovali svého „buddyho“ – kamaráda, který nás bude v nebezpečném vodním světě jistit, a vyrazili na vodní průzkum.

Nešlo si nevšimnout rozšířených zorniček kolegů. Stalo se, co se dalo předpokládat. Jeden z nich se zakoukal do bodlin mořského ježka a svého buddyho ztratil z dohledu. Už dlouho jsem neviděl tak vyděšený pohled, když kolega zjistil, že je široko daleko sám. Strach spolu se zbytkovým alkoholem vymazal z jeho pohledu i bělmo. Následně uviděl potápěče, který plaval zády k němu. Oči se mu rozzářily jak při prvomájovém průvodu a pusa roztáhla doslova a do písmene od ucha k uchu. Připlaval ke svému parťákovi, vzal ho za hlavu, otočil a nastalo další zděšení! Buddy to sice byl, ale někoho úplně jiného…

Tip třetí: Nejsi kočka, život máš jen jeden. Plně se soustřeď na potápění a svého buddyho

Potápěčské zkoušky jsme složili všichni, ale potápěč se z nikoho z nás nestal. Tehdy nám chyběla zodpovědnost, respekt a pokora. Ale časy se mění… Tak možná jednou…

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email