Kdykoliv si prohlížím kreslené vtipy na téma, co vás čeká, když si pořídíte dítě, vidím stále dokola to samé. Nevyspíte se, dítě znečistí/zničí vše, co mu přijde pod ruku, bude po vás chtít věc A, načež si to po dvou vteřinách rozmyslí a bude chtít B. Způsob, jakým to vše humoristé podávají, je pochopitelně zveličený, ale v jádru mají pravdu, jak jsem si mohl ověřit.

Při tříměsíční kolice, rýmě nebo prořezávání zubů vás dítě vzbudí za noc nejednou. Koberec pod stolem v obývacím pokoji obsahuje už víc jídla než lednice. Synek někdy ukazuje na tři věci najednou (ano, dovede to) a ani jedna není nakonec ta, kterou vyžaduje. Přesto mi v těch vtipech chybí pár věcí, o které kvůli dítěti přijdete. Když to vezmu hodně obecně, dají se shrnout do tří kategorií. (Než se do toho pustím, rád bych zdůraznil, že náš syn je z dětí jeho věku, co znám, absolutně nejaktivnější a nejdivočejší.)

1) Ticho

To, že děti často brečí, víme všichni. Například má sestřenice prvních šest týdnů života celé dny prospala a celé noci prokřičela. Zrovna náš syn je v tomto ohledu opravdu skvělý, protože do půl roku spal jako zabitý a až zuby to trochu zkazily. Opravdu často se budil jen tehdy, když byl nastydlý, jinak máme poměrně klid. Zkrátka, v noci se z ďábla, jakým je přes den, mění v andílka.

Nejde však o chvíle, kdy spí, ale když bdí. Jakmile začne dítě breptat, věnuje mnoho času zkoušení, co s hlasivkami dovede. Dokud povídá různé tatata (= ptáček), pepepe (= dinosaurus), ha! (= pejsek), mamama (= víceúčelové slovo) apod., je vše v pořádku. Problém nastává v ty dny, kdy se rozhodne nemluvit, ale pouze vydávat neurčitý kňučivý zvuk, kterým doprovází cokoliv. Ukáže na něco, zakňučí. Zatáhá mě za nohavici, zakňučí. Jen tak sedí na zemi, hraje si a kňučí u toho pořád. Nejčastěji v pravidelných intervalech po několika sekundách.

Po celém dni v práci mám zájem chvíli neslyšet ideálně vůbec nic. Stejně tak není pro psychiku přínosné, když se syn rozhodne v kňučení pokračovat o víkendu a vydrží mu to i několik hodin v kuse. Nedávno jsem ho na kolenou prosil, aby aspoň na chvilku mlčel, zatímco žena raději odešla z místnosti, protože ji z toho už bolela hlava. Mimochodem, i když dítě mlčí, vždy je šance, že začne aspoň něčím třískat. Čím výraznější a otravnější zvuk, tím více se mu líbí. Bohužel pouze jemu.

Když jsem byl před pár dny doma sám, po chvíli jsem si přišel odpočatý jako dlouho ne. Nakonec jsem si uvědomil, co je předně jinak – nikdo a nic nevydává pořád zvuky. Byly to opravdu krásné tři hodiny. Nešlo však jen o ticho, ale i následující:

2) Klid

Ticho a klid se obvykle doplňují. V tomto případě však mám klidem na mysli možnost si jen tak na chvíli sednout a nic nedělat. Nevím, jak je to s jinými dětmi, ale to naše neustále vyžaduje pozornost, ať už samo o sobě aktivně (výzva, že si chce hrát, podává mi věci, mám se dívat, co dělá, blíže nespecifikovaná prosba, kterou musím identifikovat…) nebo pasivně (hlídat, co provádí, kam leze, jestli se nesnaží kostičkou rozbít sklo na balkónových dveřích…).

Zavidíme občas rodičům, kteří mají děti pecivály nebo ještě stále nechodící. Na to naše je ve výsledku nutné dávat pozor v podstatě pořád. Ohrádku jsme ani nezkoušeli, protože jsme si jistí, že s energií a vynalézavostí, jakou předvádí, by ji prcek brzy přelezl nebo rozebral. Zrovna nedávno, když jsem montoval nábytek, mi sebral inbus a dvacet minut s ním ťukal do všech šroubů, které viděl. Chvíli mě pozoroval a už zkoušel po mém vzoru i šroubovat. Obávám se dne, kdy budu chtít otevřít skříňku a zůstanou mi v ruce uvolněná dvířka.

Stejně tak je nemožné v jeho přítomnosti něco dělat v klidu. Vše ho zajímá. Doslova vše. Vařím? Pomáhá (necháváme ho míchat v hrnci křupky pro děti). Píši něco na počítači? Drápe se mi na klín. Věším prádlo? Už kolem mě cupitá po balkoně a krade kolíčky. Během luxování mi dokonce jednou vypnul vysavač. Když jsem se na něj v tom okamžiku otočil se zamračeným výrazem, zasmál se a utekl.

3) Čas

Kolem páté odpoledne se vracím domů z práce. Dřív jsem do šesti odpočíval, pak jsme s ženou udělali večeři a následoval klid a pohoda, během které jsem se většinou věnoval psaní, hodnocení a kontrolám povídek a podobným kratochvílím.

Dnes přijdu z práce a do šesti se věnuji dítěti. Pak se postupně všichni najíme. Ano, jeden po druhém, jinak to většinou nejde. O půl sedmé syna koupu, pak čteme pohádku a po sedmé začínáme uspávat. Nejedná se o dítě, které by lehlo a usnulo, takže žena hladí a houpe, já klidným hlasem něco vyprávím. Za ideálních podmínek dítě spí do dvaceti minut, ale když se klubou zuby (nejhorší nepřátelé jsou nyní dvě stoličky najednou), může to trvat klidně hodinu. Po celém dni v práci a pár hodinách se synkem obvykle odpadám. Nemám ani ne tak sílu jako spíš náladu dělat něco produktivního. Opět, o víkendech to není lepší. To si dokonce večer připadám ještě unavenější a žena mi vyčítá, že chodím do práce odpočívat.

Aby toho nebylo málo, převážně bezdětní lidé v mém okolí si mě začínají trochu dobírat. Na každou otázku, jestli někam nepůjdu, odpovídám, že ne. Uspáváme dítě, přeci v tom ženu nenechám samotnou. Slýchám něco o podpantoflákovi, ale upřímně, až/pokud si pořídí takového draka, jako máme my, okamžitě mě všichni posměváčkové pochopí.

Největší problém je, že v tom nejsem sám. Žena s prckem tráví velkou většinu dne, takže vše, co jsem napsal, pro ni platí nejméně čtyřnásob. Není to jen čas, klid a ticho, co nám chybí. Dokud je dítě opravdu hodně malé a většinu času prospí, není problém. Nyní se však naše životy kompletně točí kolem něj a nemáme chvíli pro sebe. Dokonce mi došla krutá skutečnost – s ženou si téměř nepovídáme na jiná témata než běh domácnosti a dítě.

Naštěstí naděje umírá poslední. Čas plyne jen jedním směrem a věk, kdy syn bude aspoň trochu samostatný a ne tak náročný, se blíží. Zní to jako přehnaný optimismus? Možná je, ale opravdu se těším na den, kdy se s dítětem budu moct alespoň trochu domluvit. A ne, článek vás nemá odradit od toho pořídit si děti. Navzdory vší únavě, stresu a nedostatku času našeho rozhodnutí nelitujeme. Už kvůli vší zábavě, která přítomnost prcka doprovází. Co ho máme, zažil jsem věci, ve které bych nikdy předtím ani nevěřil.bukovel-elenaтепловой насос воздух-вода ценавсе для рибалки

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email