Zvedáme morálku na pracovišti: salámožraní

3 min. čtení
shutterstock_378381856

Udržovat morálku na pracovišti je důležité. Když mají zaměstnanci něco, na co se mohou těšit, nálada a s ní i produktivita se zvedá. Občas sice může nějaký nápad krátkodobě produktivitu ničit, ale z dlouhodobého hlediska je prospěšný. Jako například takzvané salámožraní, které jsme zavedli u nás na pracovišti.

Začalo to poměrně nevinně. Kolegyně se na mě a ještě jednoho kolegu obrátila s dotazem, zda by nám nevadilo, kdybychom jí pomohli sníst salám. Doma jí leží šiška uheráku, která má za měsíc projít, a sama ji v životě nespotřebuje včas. Nápad se nám opravdu zalíbil, tak já navrhl, že donesu sýr, zatímco druhý kolega přislíbil kyselé okurky.

Celá akce dopadla ke spokojenosti všech tří zúčastněných a pochopitelně přilákala pozornost každého, kdo šel kolem. Slovo dalo slovo a naplánovali jsme, že za měsíc to zopakujeme. Vyzvali jsme všechny v oddělení, celkem patnáct lidí, že jestli se chtějí účastnit, mohou.

Dnes je to zhruba rok od historicky prvního salámožraní. Do akce je zasvěcené ve firmě již celé patro a termín se obvykle vyhlašuje alespoň dva týdny dopředu. Díky tomu také už na společném stole nemáme jen tři položky. Záznam z posledního konání hovoří následovně:

  • Maso a uzeniny: jelení klobása, dračí klobása, blíže neurčená domácí klobása, čabajka, anglická slanina, salám křemešník, kladenská pečeně, hovězí v pepři, pršut, šunka od kosti, rybí očka, sekaná
  • Sýry: gouda, hermelín, niva, uzený cop, korbáčky, olomoucké tvarůžky
  • Nakládaná zelenina: okurky, papričky, kukuřičky, cibulky
  • Ostatní: slané sušenky, dvoje různé brambůrky, hořčice na dochucení, salátová okurka, rohlíky.

Kolegyně, která tradici zavedla, ve firmě již bohužel nepracuje, ale pravidelně jí zasíláme fotografie, co se z jejího malého nápadu stalo.

Tento způsob zvedání morálky má však několik rizik:

  1. V daný den klesne produktivita práce o celé desítky procent. Doporučujeme akci pořádat v pátek, kdy se už lidem stejně nechce nic moc dělat.
  2. Není dobré pořádat salámožraní více než jednou měsíčně, jinak by se mohlo odrazit na tělesné hmotnosti zúčastněných.
  3. Nemá cenu nosit si ten den z domova oběd. Kdo zapomene a vezme si jej, tomu hrozí bolesti břicha z přejedení.

Vedoucí jednotlivých oddělení si celý nápad pochvalují a účastní se stejně jako jejich podřízení. Že je salámožraní opravdu dobrý nápad, jsme poznali v den, kdy jsem jel spolu s majitelem firmy výtahem a on se mě optal, proč s sebou nesu tak velkou svačinu. Když jsem ve stručnosti shrnul, proč nesu tolik jídla, dočkal jsem se uznalého pokývání hlavou a prohlášení, že tohle jménem společnosti schvaluje a máme to dělat klidně častěji.

Co je však hlavní: od zavedení pravidelného občerstvení (či obžerství?) se nálada na pracovišti nebývale zvýšila a noví zaměstnanci se obvykle vyjadřují v tom smyslu, že se o tom měli dozvědět už při pohovoru, protože pak by byli z vidiny nového zaměstnání ještě nadšenější. A přitom se pro každého zúčastněného jedná o měsíční investici pár desítek korun. Ke spokojenosti je třeba málo, jen stačí, aby se složilo víc lidí. Zkrátka, salámožraní je ideální stmelení kolektivu po všech stránkách. Cítíte snad, že vám to v práci neklape? Zkuste salámožraní.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email