shutterstock_249870940

„Vy šéfe” versus „Ty šéfe” aneb tykání v práci

Známe to všichni. Při nástupu do nové práce se i nevěřící modlí, aby jim někdo na začátku řekl, jestli si ve firmě kolegové a kolegyně tykají nebo vykají. Není totiž většího trapasu než se první den uvést tím, že všem při potřesení rukou říkáte „čaute!”, zatímco se vaši noví kolegové k tykání ani za 10 let v open space nedostali.

Pravidla na to nejsou. Tedy, rozhodně ne nějaká jednotná. Každá firma si svoji kulturu nastavuje sama, takže nepočítejte s tím, že si nastudujete Univerzální příručku komunikace v pracovním prostředí a problém je vyřešen. Mimochodem, taková příručka ani neexistuje. Využít ale můžete takzvané informátory. Tedy lidi, co vědí o všem a o všech všechno a za tepla vám předají informaci o tykání i další informace, které jste (ne)chtěli vědět.

Co praví etiketa?

Smiřte se s tím, že pokud si ve firmě, včetně šéfů, všichni tykají, budete se muset přizpůsobit. Odmítnout tykání někomu ve vyšší pozici je fail. A nepomůžete tomu ani submisivním výrokem typu „to nejde, to si nezasloužím”. Tohle je ale jednodušší případ. Mnohem horší je, pokud si na tykání vaši noví kolegové a kolegyně nepotrpí a navzájem, až na pár výjimek, se oslovují „pane XY” nebo „paní ZŽ”. Tady nezbude nic jiného než vykat taky nebo vyrazit do knihovny nebo se obrátit přímo na Špačka.

Etiketa se nevyhýbá ani open space bez klimatizace, takže je dobré vědět, jak na to.

  1. Tykání nabízí vždy žena muži
  2. Tykání nabízí vždy starší mladšímu
  3. Tykání nabízí vždy šéf podřízenému

Jenže to není celé. Co dělat, když jste starší žena, která pracuje pod mladším šéfem? V práci musíte toužebně čekat na to, až tykání nabídne on. V soukromí byste pak tykání nabízela vy. Vlastně nejjednodušší to má mladý muž, který je podřízený. Ten čeká, až mu tykání nabídnou ti okolo.

A protože my Češi si dost potrpíme na tituly (aby každý věděl, že jsme tu VŠ fakt vystudovali), často se můžete setkat s tím, že budete kolegy oslovovat „paní inženýrko” nebo „pane magistře”. To už je tak trošku na „střelsedohlavy”, že?

Tykačka až po večírku? Ne nutně

Často se setkáváme s tím, že si lidé v práci s šéfy potykají po nějakém večírku. Vánočním, narozeninovém, firemním. Neformální prostředí k tomu nepřímo vybízí, někdo dokonce volí taktiku známou jako „buranská tykačka”. Co to je za techniku? Musíte být alespoň v podroušeném stavu, přijít za kolegou či kolegyní a říct „Hele, budeme si tykat, jo? Víš jak, se tu bavíme jako normální lidi, tak ti přece nebudu říkat „‘vy vole’, ne?” Tato technika je spojena často i s pozváním na „panáka na stvrzení”. A není výjimkou, že s rozedněním je z troufalého kolegy zase „pan XY”.

Někteří šéfové berou nabídku tykání pro své podřízené jako vyjádření loajality, důvěry a uznání pracovních schopností. Občas můžete slyšet i případ, kdy takto šéfové motivují svoje zaměstnance k co nejlepším výkonům, za které si pak zaslouží to vytoužené „Výborná práce, myslím, že je na čase, abychom si začali tykat!” Uf! Máte to, postoupili jste na žebříčku, přidali se ke skupince.

Tykání není pro každého a názory na to, jestli si v práci tykat nebo vykat, jsou stejně různorodé jako velká bonboniéra. Může to být taky jeden z faktorů, proč lidé nezapadnou do kolektivu. Zkuste se tedy přizpůsobit většině, ačkoli vám to může ze začátku činit mírné obtíže. A až budete v rámci teambuildingu někde v lese zdolávat stezku odvahy a dělat závěrečné zhodnocení, přihoďte to na seznam toho, co chcete v práci změnit.

Co dalšího tolerovat v práci? Například to, že v kanceláři nesedíte jen vy.

 

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email