Jsou mezi námi, ale na první pohled je nepoznáme. Časem nám však mohou život pořádně opepřit. O kom je řeč? O lidech, kteří jsou pro naši duševní pohodu nebezpečnou hrozbou. Umí pošlapat naši důstojnost, citově nás vydírat a vyčerpávat, aby získali to, co chtějí. Smutné je, když na takové jedince narazíme v práci, a ještě horší, když jsou to naši nadřízení. Před jakými osobnostmi bychom se měli mít na pozoru a jejich přítomnosti se vyhýbat?

Osoby, které nám ani sobě nepřinášejí nic pozitivního, se dají rozdělit do mnoha kategorií. Pro naše potřeby můžeme použít část typologie bývalého agenta FBI Joea Navarra, který napsal před časem knižní trhák Nebezpečné osobnosti. V životě se můžeme potkat s narcisem, paranoikem a citově nestálým kolegou. Protože realita není ideální, můžeme se se všemi typy setkat najednou a v různých obměnách. Berme tedy rozdělení orientačně.

Narcis

Podle řecké báje o Narkissovi se krásný mladík zamiloval do svého odrazu ve vodě. Tato část příběhu metaforicky ukazuje, že narcis není člověkem, který by miloval sám sebe, ale spíše svůj odraz, ideální představu o sobě.

Poznáte ho podle toho, že nesnese žádnou kritiku a není schopen empatie. Lidi kolem sebe vnímá jako prostředky k dosažení svých cílů, nedívá se na ně, ale skrze ně. Rád podléhá svým fantaziím, v nichž on je ten na výši a ostatní jej obdivují. Jde ve skutečnosti o člověka, který od lidí zoufale žádá lásku, jenže nesprávnou cestou. Z psychologického hlediska jde o poruchu, která vzniká většinou již v dětství, kdy se dotyčnému nedostává dostatek citové odezvy. Bohužel v praxi nemívá narcis se svými kolegy ani blízkými slitování.

Narcis se nestydí spřádat v práci intriky, lhát, pletichařit a dělat dojem, že je lepší než ostatní. Jak píše ve své knize Joe Navarro, narcismus má vykořisťovatelskou podstatu. Tito lidé se zhlížejí sami v sobě jako třeba macecha v Popelce nebo fungují jako aktuálnější Barney Stinson v How I Met Your Mother, i když v jeho případě je podstatnější jeho komická poloha. Nepociťují vinu, když lžou, a na kritiku reagují dětinsky, přehnaně a pomstychtivě. Raději si hledají takovou pracovní pozici, kde mohou ovládat druhé. Nelze se pak divit, že nejvíce narcisů nacházíme na manažerských pozicích ve velkých korporacích a v politice.

Jak se bránit: Když po vás v práci šlape nadřízený a nikdy pro něj nejste dost dobří, těžko ho můžete ignorovat, jako kdyby se jednalo o řadového kolegu. Máte tedy tři možnosti. Můžete být pasivně-flegmatičtí a přijmout šéfa takového, jaký je, mávnout rukou nad jeho manýry, pracovat podle svého přesvědčení a občas splnit, co po vás chce. Druhou možností je nastavení hranic. Vysvětlete, že nejste hadrový panáček a nenecháte po sobě dupat. Když ani to nezafunguje, je tu vždy třetí alternativa. Výpověď. Život je příliš krátký na to, abychom se nechali v práci soustavně ponižovat a nervově se hroutili z lidí, kteří se stejně nikdy nezmění.

Paranoik

„To, že jsem paranoidní, ještě neznamená, že po mně nejdou.“ Dnes už legendární úsloví celkem trefně definuje podstatu paranoie. Paranoidní osobnosti ovládá nedůvěra a strach, který nemá racionální základy. Můžete jim jejich obavy vyvrátit logickými argumenty, ale oni si stejně zarytě budou stát za svým. A pokud pro ně uděláte dobrý skutek, budou za ním stejně vidět něco nekalého.

Opravdu nebezpečným se člověk stává ve chvíli, kdy je narcistický a paranoidní zároveň. Z historie můžeme pamatovat na nejrůznější zločince i diktátory, zářným příkladem je podle psychologů Adolf Hitler. Jeho umanutost prý dokazuje dílo Mein Kampf, kde zmiňuje historické křivdy ze strany Židů datující se do hluboké minulosti tisíce let zpět. Paranoik si v mysli uchovává křivdy a urážky a přiživuje tím svoje utkvělé představy.

V práci se paranoici většinou projevují nedůvěrou vůči ostatním. Například tak, že sledují, kdy kolegové odcházejí a kdy přicházejí. Šéfové si většinou vedou docházku a jsou citliví, když se někdo odchyluje od požadovaného normálu. Někdy jim vadí i to, že je vše v normálu. Mají ve zvyku vše zpochybňovat a šířit skeptickou atmosféru.

Jak se bránit: Jako v případě narcise i tady platí nejlépe ignorace a přijetí faktu, že se nacházíte v blízkosti nebezpečné osobnosti a nebudete si ji pouštět blíže k tělu. V práci se jí prostě nevyhnete. Pokud rozpoznáte pravého paranoika, můžete jedině varovat ostatní. Rozhodně ale nemá smysl se s paranoidním člověkem dohadovat a přesvědčovat ho o tom, že se chová jako blázen. Tady by nejspíš pomohl jen odborník.

Citově nestálý

Je jisté, že oba doposud jmenované typy osobností dokážou člověka vyčerpávat. Ale skutečně vysát jako upír dokáže především citově nestálý člověk, který je ve většině situací labilní, sebedestruktivní, extrémně se projevující či hysterický. I když si toho většinou není vědom, potřebuje na sebe neustále strhávat pozornost. Tímto způsobem vyžaduje od svého okolí bezpodmínečné přijetí a lásku. Jenže zejména pro nejbližší je toto jednání vyčerpávající. Jste-li s takovou osobou v opravdu blízkém vztahu, bude od vás chtít, abyste jí dali víc prostoru, a jakmile tak učiníte, začne se naopak cítit opuštěně. A tak je to pořád dokola. Děláte, co můžete, ale nikdy to není dost dobré. Jejich vnitřní nestabilitu stěží dlouhodobě vyrovnáte.

V pracovním prostředí jsou citově nestálé osobnosti nepředvídatelné, nemluvě o osobních vztazích. Šéf vás může v jednu chvíli vynášet do nebes a uplyne jen pár hodin a obrátí o sto osmdesát stupňů. Náladovost je u těchto lidí extrémní.

Jak se bránit: Labilní, citově nestálí lidé na vás budou mít jen tak velký vliv, jaký jim dovolíte. Stačí nepodléhat jejich citovému nátlaku, zachovat si chladnou hlavu a brát jejich proměnlivé nálady s rezervou. To jediné vám pomůže od toho, abyste se nezbláznili, pokud s nimi musíte pracovat.

Zdroj: Joe Navarro, Nebezpečné osobnosti, Grada Publishing.

работа с бинарными опционамиэлектрические котлы для отоплениямежкомнатные двери луидор новинки 2015

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email