Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se vlastně žije dnešním zaměstnancům? V jaké jsou pozici a jaký mají společenský kredit? Váží si jich firmy, nebo jsou pro ně jen ovečkami, které vpustí na holou stráň, kde je do úmoru nutí paběrkovat za minimální péči a lacinou krmi?

Jste-li zaměstnanec, jak se v té roli cítíte? Máte veškerý komfort, který k práci potřebujete, včetně uznání vedení a důstojného platu? Nebo se o svou práci bojíte natolik, že přijímáte mzdu, se kterou vycházíte jen horko těžko? Anebo snad máte výplatu náramnou, ale skoro nejste doma?

Když posloucháme ty, kdo nepracují sami na sebe, slýcháme nejrůznější příběhy, které však mají jedno společné: ti lidé nejsou docenění! Makají jako stroje za peníze, které jsou oproti evropskému standardu třetinové. Současně mají dojem, že si nemohou dovolit o své místo přijít, protože jim kdosi namluvil, a oni tomu uvěřili, že „venku čeká dvacet dalších, co by za tenhle flek dali nevím co“!

Ne, nebojte, nechceme tady láteřit, jak je to všechno na houby. Jen se nám zdá, že tatam je jakási prestiž toho, že pracujeme. Čím to je, ptáme se?

Možná by stálo za to uvědomit si dvě fakta:

  1. Málokdo z nás dělá to, co ho skutečně baví, v čem je fakt výjimečný. Bereme práci pro peníze, a tím pádem jsme v pozici, která nás nutí přemýšlet jinak, než kdybychom byli nenahraditelní. O místo se bojíme a strach je, přátelé, důvod, proč jsme ochotni přijmout i nedůstojné podmínky. Snášíme situace, jež hraničí s ponižováním, necháváme si mazat med kolem úst a uplácet se někdy dost trapnými benefity. Kde potom máme brát sebevědomí a „koule“ na to, abychom se zvedli a šli si za svými cíli nebo se ozvali, že si zasloužíme víc? A jak má firma vlastně poznat, že v nás mají mnohem více, když se strachujeme?

Řešení? Poznejte svou cenu! Přemýšlejte o tom, co chcete, kam směřujete, co jste zač a v čem jste nejlepší. I když vezmete práci, která není ta pravá, vyberte si alespoň tu, která vám k vašemu plánu dopomůže, kde získáte zkušenosti, jež později, ve svém vlastním konceptu, uplatníte. Když už musíte, přistupujte výhradně jen na takové kompromisy, jaké vás posunou alespoň o kousek blíž. A v každé chvíli myslete na to, kam chcete dospět.

  1. Když nemá firma o uchazeče o práci nouzi, dovolí si nabízet jen průměrné ohodnocení. V jejím zorném poli je zisk, nikoli královská odměna pro vlastní lidi. Jen málokterá firma chce ve skutečnosti důstojně ocenit zaměstnance, protože hledí jen na svůj prospěch – chce vydělat na nich, nikoli pro ně. Přitom je to tolik krátkozraké! Kdyby totiž společnosti přijímaly nadané lidi a za jejich přínos by je náležitě odměňovaly, ušetřily by výdaje na opakovaná výběrová řízení i zaškolování a získaly by mnohem větší prostor pro realizaci svých profesních plánů a vizí. Měly by loajální zaměstnance, kteří by za sebou nechávali jen vynikající výkony, a firmy by rostly.

Řešení? Šéfové a manažeři, myslete více dopředu! Starejte se o své zaměstnance jako o největší poklad. Jen spokojený zaměstnanec totiž splní vaše nároky, a ještě k tomu rád. Přinese vlastní invenci, může najít způsob, jak být ještě efektivnější, což pro vás bude znamenat pokrok či obrovskou úsporu. Přijímejte jen ty lidi, které bude práce u vás bavit a naplňovat, poskytněte jim veškeré prostředky, včetně těch finančních, aby mohli růst, protože budou-li růst oni, znamená to pozitivní vývoj i pro vás.

Oboustranná spokojenost, co víc si přát? Tak do toho!!! 🙂lenovo обзор смартфоновотзывы о fair printeryмакияж +в домашних условиях

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email