Gigolo na štaflích

1
4 min. čtení
výběr řemeslníka

Když se mi před nedávnem dostal do ruky průzkum od Raiffeisen stavební spořitelny, začalo mi samo od sebe tikat oko. Téma spokojenosti Čechů s prací našich řemeslníků mě totiž jako mávnutím kouzelného proutku přeneslo do doby před čtyřmi lety, když jsme s manželem kupovali a následně kompletně rekonstruovali panelákový byt. Spíše spokojených je prý 6 z 10 dotázaných, já osobně byla s každou profesí, která překročila náš práh, nespokojená. A to velmi.

Průzkum hovořil o tom, že nejvíce lidí dá při shánění dobrého řemeslníka na osobní zkušenost a na své známé – my jsme bohužel nic takového neměli. Nové bydlení jsme si zařizovali v Praze, kde jsme studovali a žádné řemeslníky do té doby nepotřebovali. Oba pocházíme z jiných koutů republiky, reference od známých byly tím pádem irelevantní a my spadli do kolonky „13 % respondentů, nejčastěji Pražané s vysokoškolským vzděláním, kteří hledají na internetu“. A to formou poptávky na webovém portálu, kde nám podle zadání začaly přicházet nabídky.

Reklamovat se musí IHNED

Jako prvního jsme potřebovali instalatéra a jak to tak bývá, potřebovali jsme ho rychle. Proto jsme kývli firmě, která byla ochotná dorazit nejdříve. Pan majitel si všechno vyslechl, i když u toho asi desetkrát zvedl „naléhavý“ telefonát, a slíbil, že během zítřka bude hotovo. My jsme museli do práce, takže jsme předali klíče a nechali to v rukách osudu. Pan majitel sice u práce nebyl, nicméně poslal dva „nejschopnější“ chlapy, kterým naše zadání vysvětlil. Když jsme odpoledne přišli, vlétl do bytu opět za doprovodu svého vyzvánění a natáhl ruku pro nemalou částku. My jsme se nechali splašit a práci zaplatili.

Už půl hodiny po tom, co se po pánech slehla zem, jsme ale zjistili, že provedené rozvody vůbec neodpovídají zadání a znemožňují instalaci námi zvoleného typu umyvadla. A tak začala anabáze telefonování, při kterém jsme si s manželem vyslechli mimo jiné i sprosté nadávky a urážky. Když se zhruba o měsíc později finišovalo, byla obložená koupelna i záchod a připojovala se nová mísa, čekalo na nás ještě jedno překvapení. Obkladač náhodou zjistil, že splachujeme teplou vodou. Připojili jsme se tak ke čtyřem z deseti lidí v průzkumu, kteří byli nucení práci řemeslníka reklamovat (naprosto bezúspěšně). Ono ostatně jen 12 % dotázaných označilo odvedenou práci za velmi kvalitní.

Smlouva neřeší všechno

Další do sbírky byl elektrikář, u něhož jsme se nechali zlákat nabídkou, která v konkurenci patřila mezi ty levnější. Až si budete říkat: „Na čem se dá ušetřit u provádění elektroinstalace?“ – vězte, že na všem. Špatně zasekané kabely, totální zmatek ve veškerém vedení, nefunkční osvětlení, nedostatečný počet jističů a slibovaný trojfáz k indukční varné desce, který ale nakonec trojfázem vůbec není.

A co bylo třešničkou na dortu tentokrát? Než nám pán elektroinstalaci stihl dokončit, zřejmě zkrachoval, protože přestal zvedat telefony a přebírat poštu. Finální dokončení a revizi jsme tak museli nechat na další firmě. I když jsme měli podepsanou smlouvu, ve které byla stanovena nemalá pokuta z prodlení, soudit se nám nechtělo. Potřebovali jsme bydlet, a ne vkládat energii do nesmyslného sporu „o pár tisíc korun“. Negativní recenze se nakonec sešly od více zákazníků, tak snad ho spravedlnost dohnala alespoň ve formě špatných referencí. Průzkum koneckonců ukázal, že nejméně spokojení jsou s prací řemeslníků zákazníci právě v Praze.

Překvapení na konec

Posledním článkem trojlístku byl poměrně mladý kluk, který si při první návštěvě všiml některých nedokonalostí v elektroinstalaci a s jehož pomocí jsme tak našemu elektrikáři začali šlapat na paty (alespoň v době, kdy to ještě šlo). Nakonec jsme jeho služeb využili na mnohem víc prací, než bylo v plánu, a ze všech řemeslníků, kteří se u nás vystřídali, byl asi ten nejlepší.

A to to s ním rozhodně nebyl žádný med. Nezřídka kdy se téměř bezdůvodně rozčílil natolik, že prásknul dveřmi a celý den už nedorazil. Protože jsme ale neměli sílu ani čas hledat dál, zapojila jsem všechny diplomatické buňky v těle a někdy i půl odpoledne naslouchala jeho problémům a přesvědčovala ho, že naši zakázku prostě dodělat musí.

Na druhou stranu se nám postaral i o zábavu. Když jsme společně s několika pracanty z řad rodiny štukovali, přišel si k nám dát svačinu. Vyprávění pak zakončil větou: „A to se stalo v tom bordelu, kde jsem pracoval.“ Po chvíli ticha, kdy jsme si vyměnili zaražené pohledy, se můj muž zeptal: „A to jsi tam dělal údržbáře?“ Chlapec vstal, očistil si ruce o montérky, a když odcházel pokračovat v práci, zavrtěl hlavou: „Ne. Gigola.“

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

Jeden komentář: “Gigolo na štaflích”

  1. irena fuksová napsal:

    dobré, zdravím. I,