5 nesmyslů, které učitelé tvrdí dětem

4 min. čtení
učitelé lžou

Když se člověk v dospělosti ohlédne za svými školními léty, uvědomí si, kolik se tam naučil nesmyslů. Je sice jasné, že dětem je třeba některé vědomosti podávat zjednodušeně, ale bohužel jsou někdy taky pokroucené nebo i dávno vyvrácené. Je to v podstatě omluvitelné – jak by mohli učitelé držet krok se všemi novými informacemi a upravovat podle nich učební látku? Za tyto nechtěné lži nemohou. Tytéž nesmysly, jež kantoři neustále opakovali nám, tak budou říkat i našim dětem a vnoučatům a nejspíš i všem dalším generacím po nich. Pojďme se podívat na pět z nich.

1) Tohle budete používat celý život

Doslova zoufalá lež, ke které se učitelé rádi uchylují, když se žák zeptá, jaké má daná látka praktické využití. Museli jsme se tak mnoho věcí naučit, protože to dle tvrzení pedagoga určitě budeme používat na střední/vysoké škole a potom pro to najdeme mnoho uplatnění v životě. S postupujícím časem jsme však zjistili strašnou věc – jestli chceme danou látku využívat každý den, často nám zbývá jen jedna možnost. Stát se učitelem, který ji bude vtloukat do hlavy dalším dětem.

Pokud se vás potomek zeptá na pojem, který vám nic neříká, ale on tvrdí, že to musíte přece používat každý den, viníka už znáte. Vysvětlete svému robátku, že pokud to skutečně využívat chce, cesta existuje. Například ho tak přivedete na dráhu slavného fyzika nebo matematika.

2) To se musíte naučit jako básničku

Abeceda, pády, vyjmenovaná slova… a seznam by mohl pokračovat. Vždycky se našlo učivo, u kterého stačil dostatečný trénink, aby jej ze sebe žák následně vychrlil bez přemýšlení. Učitelé pak byli spokojení. Škoda jen, že při diktátu má jen málokdo čas si u každého třetího slova v hlavě odříkávat celý seznam, takže navzdory dokonalé znalosti sekvence vyjmenovaných slov žák v textu seká jednu hrubku za druhou. Nebylo by spíš lepší děti učit chápat psaný text a vést je ke čtení obecně? Někteří z nás se pravopis nikdy neučili, všechny jevy jsme pochytili z knih.

Učení se nazpaměť spoustě dětí zůstane a vše jen memorují, aniž by nad látkou přemýšlely. Příkladem budiž dívka, která si ve spěchu do sešitu napsala písmeno „h“ tak, že vypadalo spíš jako „k“, a poté u tabule přesvědčivě tvrdila, že buddhismus vymyslel princ Budka.

3) Jediná pravá angličtina je oxfordská

Ne nutně se musí jednat o tento jazyk a konkrétní město, ale učitelé cizích jazyků zpravidla rádi prosazují jednu variantu a všechny ostatní jsou pro ně podřadné. Osobně jsem s tím bojoval na střední škole, kde mně učitelka neustále říkala, že neumím předložky, takže se nikde nedomluvím. Po nějaké době ale odhalila kámen úrazu. Zatímco ona hovořila stoprocentně spisovnou formou Shakespearova jazyka, já jsem používal americkou variantu pochycenou z filmů, včetně několika nespisovných obratů. Mé předložky i všechno ostatní bylo správně, ovšem za oceánem a mezi běžnými lidmi, ne v královské rodině. Jenže to pochopitelně bylo špatně, protože ačkoliv bych se domluvil, neučil jsem se to, co po nás chtěla ona.

Budiž mi zadostiučiněním, že když se během výletu do Londýna na něco ptala místního policisty, zarazil ji a poprosil, ať mluví anglicky, že jí nerozumí. Nesmát se bylo opravdu těžké.

4) Když se viník přizná sám, nic se mu nestane

Tento bod jako jediný nesouvisí s výukou. Když někdo pokreslil záchody fixem, byl učitelkou s úsměvem vyzván, ať se přizná, protože tak mu nic nehrozí. Stejný apel zněl i tehdy, když z kabinetu biologie zmizela lebka. Jedinkrát jsem zažil (a to v případě mnohem menšího provinění), že se někdo opravdu přihlásil. Učitelčin úsměv vzápětí zmizel a spolužák byl seřván a oznámen na vyšších místech. Nepamatuji se, že by se od té doby ještě někdy někdo doznal, protože vidina onoho slíbeného „nic“ nabývala spíše podob poznámek, důtek a dvojek z chování.

5) Míč vám nemůže ublížit

Argument prezentovaný tělocvikáři, když se někdo před blížícím se balónem přikrčil namísto hrdinného nastavování vlastního těla. Věřit učiteli, či poslechnout pud sebezáchovy? Snad stačí, když zavzpomínám na spolužáka, kterému jsem úplně normálně vykopnutým míčem zlomil palec na levé ruce. Nakonec mi za něj děkoval, protože za peníze od pojišťovny si koupil mikrofon.

Co říct na závěr? Ne vše, co učitelé žákům říkají, je zcela pravda. Většinou se jedná o drobné nevinné lži, ale jeden nikdy neví, jak k nim budou přistupovat sami žáci. Pokud je pedagog přistižen při lži, udrží si respekt třídy?

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email